Názvosloví oxidů
8. ročník · 2. čtvrtletí · Oxidační čísla a koncovky
Výklad: jak na to
Oxidy jsou dvouprvkové sloučeniny kyslíku. Kyslík v nich má vždy oxidační číslo −II. Název má dvě slova: podstatné jméno oxid a přídavné jméno s koncovkou podle oxidačního čísla druhého prvku:
| ox. číslo | koncovka | příklad |
|---|---|---|
| I | -ný | oxid sodný Na2O |
| II | -natý | oxid vápenatý CaO |
| III | -itý | oxid hlinitý Al2O3 |
| IV | -ičitý | oxid uhličitý CO2 |
| V | -ečný / -ičný | oxid dusičný N2O5 |
| VI | -ový | oxid sírový SO3 |
| VII | -istý | oxid chloristý Cl2O7 |
| VIII | -ičelý | oxid osmičelý OsO4 |
Ze vzorce ke jménu: kyslíků je tolik, že dají celkem −2 × počet O. Tento náboj vyrovnají atomy prvku. Fe2O3: 3 · (−2) = −6, dva atomy Fe → každý +3 → oxid železitý.
Součet oxidačních čísel ve sloučenině je vždy 0. Když vzorec nesedí, zkontroluj zkrácení (C2O4 se píše CO2).
Koncovky si zapamatuj básničkou: ný, natý, itý, ičitý, ečný, ový, istý, ičelý – pořád dokola od I do VIII.