Druhy vět podle postoje mluvčího
7. ročník · 2. čtvrtletí · Oznamovací, tázací, rozkazovací, přací
Výklad: jak na to
Podle toho, co chce mluvčí větou vyjádřit (jaký zaujímá postoj), rozlišujeme věty:
oznamovací – něco sdělujeme: Venku sněží. (tečka)
tázací – ptáme se (otazník):
– zjišťovací otázka – odpověď je ano, nebo ne: Půjdeš ven? – Ano.
– doplňovací otázka – začíná tázacím slovem (kdo, co, kde, kdy, proč, jak, kolik), odpovídáme novou informací: Kdy přijdeš? – Ve tři.
rozkazovací – vyzýváme, přikazujeme, prosíme, sloveso je v rozkazovacím způsobu: Zavři okno! Podej mi prosím sůl.
přací – vyjadřujeme přání, často se slovy kéž, ať, kdyby tak: Kéž už jsou prázdniny! Ať se ti daří.
Rozkazovací a přací věty se společně nazývají žádací.
Nejčastější chyba: zaměnit přací a rozkazovací větu. Přejeme si něco, co nemáme v moci (Kéž by vyšlo slunce!), rozkazujeme někomu, kdo to má udělat (Otevři okno!).
Na zjišťovací otázku stačí odpovědět ano nebo ne, na doplňovací ne.